Koryta přirozených řek

Dolní toky řek Moravy a Dyje spolu s několika dalšími, menšími řekami (Kyjovka, Svodnice, Trkmanka) vymezují celé území a dávají mu jeho typický charakter. Samotné vodní toky a jejich koryta zároveň představují přirozená stanoviště pro mnohé druhy organismů z rostlinné i živočišné říše, kteří zde nachází potravu i úkryt před predátory.

Pravdou je, že mnoho řek v naší republice bylo v minulosti necitlivě zregulováno (napřímeno, zahloubeno a ohrazeno). Nejinak tomu bylo i na výše zmíněných řekách. V tocích s uměle upravenými koryty, chybí místa o různé hloubce vody i místa s rozdílnou silou proudu. Voda teče všude skoro stejnou rychlostí, břehy mají stejný sklon. Není tedy divu, že v takových podmínkách najde své místo pro život mnohem méně organizmů – ať již protože se nemají kde schovat před predátory, nebo potřebují pro svou existenci specifická stanoviště, chybějící v upraveném toku.

REGULACE ŘEK NA ÚZEMÍ SOUTOKU
Řeka Morava byla vodohospodářskými úpravami ovlivněna v celé délce toku od Hodonína až po soutok s Dyjí. Naproti tomu můžeme na částech řeky Dyje nelézt úseky, které byly ovlivněny minimálně, anebo u kterých byl zachován jejich polopřirozený charakter, jako například u Dyje od Křivého jezera po Bulharský jez nebo úsek pod Břeclaví po soutok s Moravou.

Pojem "polopřirozený" využíváme hlavně, protože i na částech, které byly ušetřeny vodohospodářským úpravám, je patrný vliv regulací provedených výše po proudu toku. Pro příklad můžeme uvést průtok vody v korytě řízený přehradami a jezy a změnu složení materiálu unášeného vodou, dříve ukládaného v nivě řeky Dyje a v jejím korytě (nyní z velké části sedimentuje v nádržích vodního díla Nové Mlýny). V neposlední řadě je důležité uvést ovlivnění migrace ryb, což souvisí se stavbami jezů a přehrad, které jsou pro mnoho druhů nepřekonatelnými překážkami. Mezi málo ovlivněné toky patří  část řeky Kyjovky v oboře Soutok.

PŘIROZENÉ ÚSEKY DYJE A KYJOVKY
Pro nezregulované části řeky Dyje a Kyjovky je charakteristické meandrování. Tento proces byl v minulosti přirozený pro většinu údolních toků, nejinak tomu bylo i na řece Moravě, jak je patrné z leteckých snímků.
 

Meandrování
Vlivem mírného spádu, vrstvy hlinito-písčitých nánosů v nivě, překážek v proudění, ale také vlivem rotace Země vznikaly zákruty, na které voda dále působila: na nárazových březích materiál unášela, na opačné straně jej zase ukládala. Z původně nevýrazné zákruty mohl postupně vzniknout meandr, úsek koryta přesahující vnitřní úhel zákruty 180°.

V meandrujících řekách se střídají místa s rychlým i pomalým prouděním. Na nárazových březích, kde voda materiál odebírá, vznikají hluboké tůně a kolmé stěny. Na opačném břehu, s pomalejším proudem řeky, dochází k usazování materiálu a tvorbě náplavů (v oblasti jižní Moravy především píščito-hlinitých). Dynamika toku se neprojevovala pouze změnami v jeho vertikální, ale i v horizontální ose, kdy docházelo k posunování toku do stran. Se změnou trasy koryta a rozšiřováním meandrů se dostávaly do řek větší i menší kmeny nebo i celé stromy, tvořící překážky v tocích a usměrňující sílu proudu na protější břeh, tímto byl často dán základ pro vznik nového meandru.

Během velkých průtoků může dojít k protržení meandru v nejužším místě. Protržením meandru dochází ke vzniku říčních ramen. Říční ramena jsou stále s řekou propojená. V případě, že dojde k jejich zazemnění a zamezení kontaktu s aktivním tokem, vznikají charakteristické tůně ve tvaru půlměsíce. Pozůstatky těchto tůní můžeme nalézt i několik stovek metrů od dnešní trasy toku. Řeka svou přirozenou dynamikou nevytvářela stanoviště jen v samotném korytu, ale měla vliv na diverzitu celého luhu.

Meandrující Dyje a Kyjovka vytváří svou činností množství různorodých biotopů vázaných přímo na koryto řeky. Jsou zde prudké, erozí „ohlodané“ svahy na nárazových březích. Vhodná místa pro hnízdění ledňáčků říčních a břehulí říčních. Pozvolné břehy z ukládaného písku sloužící jako hnízdiště a zdroj potravy pro druhy vodních ptáků: pisíka obecného, kulíka říčního i další bahňáky. Pestrý charakter má i dno toku. To je tvořeno rozdílnou zrnitostí sedimentů. Ukládání sedimentů je ovlivněno především silou proudu. V místech s pomalejším prouděním dochází k ukládání jemného hlinito-písčitého materiálu. Naopak v oblasti rychlých proudů se ukládají těžší štěrko-písky. Dolní úsek Dyje je velice bohatý úsek na rozličné rostlinné i živočišné druhy, dalo by se říci, že se řadí mezi druhově nejbohatší úseky řek v celé ČR. Kromě obvyklých druhů zde najdeme i zástupce černomořského úmoří – například jestera malého, plotici lesklou či ježdíka žlutého.